Všichni víme o útočnících, ale ne vždycky máme tu kliku si uvědomit, co vlastně můžou dělat s tím, co jim ve výchozím stavu poskytujeme a že IT Security je kontinuální proces. Taky jste si mysleli, že u vás relay nehrozí a tiering může počkat, protože sem se nikdo nedostane a když by náhodou k tomu došlo, tak tady MitM nehrozí?
 
1. Průnik do dot1x aneb jak být MitM i v síti s 802.1x, kde správně nastavili DHCP snooping, Dynamic ARP inspection a port security
2. Princip práce na dálku v bridge pivotu a proč jsme uvnitř ve firmě nenašli žádné hacking nástroje na stroji odkud přiletěl útok
3. Zneužití smb na klientovi při porušení tieringu pro získání certifikátu admina 
4. Přihlášení se do kerbera certifikátem admina a jak UAC nefungující pro doménové účty pomůže při zásahu do registrů ostatních počítačů 
5. Zpětné připojení každé další napadené oběti a jak ji snadno sledovat bez tiem vieweru z pohodlí domova

Přednáška nahlédne na Azure security z pohledu útočníka. Ukážeme si zákeřné taktiky proti Azure resources, kterými útočníci mohou vykonat privilegované operace, aniž by zanechali podezřelé stopy v logách. Také se podíváme, jak útočník může obelstít strážné brány Firewall, WAF, JIT aj., které zdroje v Azure chrání. Všechny problémy začínají u identity a její krádeže. Dá se vůbec ukradená identita účinně poznat? Nebo je to v některých případech v podstatě bez šance? 

Těžko se najde firma, která nemá MS Entra ID (dříve Azure AD). Jde o technologii, která přišla tak říkajíc mimochodem, abychom mohli používat Teams a Exchange Online. Díky synchronizaci s on-prem Active Directory funguje v podstatě sama od sebe, aniž bychom do ní museli zasahovat.
Přitom se jedná o službu stejně komplexní, jako je Active Directory, na jejímž „hřišti“ prohrává řada správců s ransomware skupinami. Neznalost MS Entra ID a výchozí nastavení přinesou správcům stejný bolehlav a utrpení.
My jsme však na „ofenzivní“ konferenci. Dovolte mi tedy představit, jak znalost „MS Entra ID: Enterprise Applications“ může přispět k prvotní kompromitaci, laterálnímu pohybu, persistenci a exfiltraci dat.

Přednáška se zabývá bezpečnostními vlastnostmi dvou password manažerů. Dva odlišné a charakteristické příklady lokálního souborového heslovníčku a cloudového heslovníčku. Identifikujeme jejich zranitelná místa. Určité zranitelnosti těchto aplikací vždycky existují, nejedná se o chyby vývojáře. Podstatné je si uvědomit, jak je správně a bezpečně používat, proti čemu a jak vás chrání a naopak si uvědomit, že proti určitým vektorům útoků vás principiálně ochránit nemohou, protože je to technologicky nemožné. V takových případech je potřeba zabránit (nebo je alespoň zmírnit) těmto vektorům.

Automatické vyplňování údajů neboli autofill bývá ve správcích hesel označován jako užitečná funkce zajišťující pohodlné a bezpečné přihlašování. Souhlasím, pohodlné to je, ale s výrokem o bezpečnosti bych byl trochu opatrnější. Používá-li totiž uživatel základní nastavení, tak je možné do jedné uživatelské interakce ukrást uložený přihlašovací údaj u velké části mnou testovaných prohlížečů a správců hesel. Nemusí tedy dojít k úniku databáze/hesel na dané stránce, a i přesto získá útočník vaše údaje - vše v čitelné a nešifrované formě. V této přednášce budu rozebírat úskalí této funkce, která může zvyšovat riziko krádeže uložených údajů.

Open Source Intelligence je disciplína, která se v dnešním informačním světě stala naprostou nutností pro každého člověka. Každý z nás má nyní veškeré možnosti si samostatně zjišťovat fakta, ověřovat skutečnosti a vytvářet si vlastní pravdu k tomu, abychom se mohli správně rozhodovat v profesním i osobním životě. Bohužel se to ale neděje. Přednáška má za cíl odkrýt tajemství a potenciál tohoto umění, které může každému z nás změnit život. Dříve se člověk mohl vymlouvat na nedostupnost informací.
Dnes je tomu ale jinak, neboť nastala nová doba, kdy neznalost skutečně neomlouvá.

V dnešní době, kdy se mnoho uživatelů internetu snaží při surfování ukrývat svou identitu pomocí nejrůznějších anonymizačních nástrojů a sítí, je velice obtížné identifikovat protistranu, se kterou komunikujeme. Pojďme se společně podívat na několik metod, pomocí kterých můžeme zjistit totožnost, nebo alespoň IP adresu protistrany prostřednictvím zaslaných e-mailových zpráv. Možná vás překvapí, co vše o vás prozradí pouhé obdržení nebo otevření e-mailové zprávy, kliknutí na zaslaný odkaz, nebo otevření přílohy.